Divočáci v helmách Moji přátelé mi říkají, že vidím svět přes růžové brýle, příliš idealisticky a můj pozitivní pohled na život je lehce naivní, vlastně nezdravý a že bych měla stát pevně nohama na zemi a přijmout realitu se vším, co přináší. Dokonce se mi občas dostane označení „sluníčkářka“....

Obrázky, které mají hlas Říká se, že jsou věci mezi nebem a zemí. Věci, které existují, ale my je neumíme vysvětlit, pochopit, pojmenovat. Jako by byly vzpomínkou na ztracený šestý smysl. To, že se na chvilku dotkneme nebe poznáme tak, že věci do sebe obyčejně neobyčejně zapadají bez našeho...

Do dna Podezřívám sudičky, že se k mé kolíbce trousily po jedné a neměly předtím strategickou poradu. Místo klasického přání zdraví, lásky a krásy mi monotématicky všechny tři šeptly do peřinky touhu po dokonalosti. A co si s takovou věštbou v trojitém provedení má malé dítě počít? Nešlo jinak, než...

Je na světě... 8.8.2020...to se tak umí někdo narodit! Vlastně něco. Má druhá kniha fejetonů Barevné tóny duše. Příběhy, črty, glosy " Ze dna moří" a "Z vrcholků hor" jsou barevné kamínky různých tvarů a velikostí, které jsem posbírala na svých cestách všude tam, kde to mám ráda a kde jsem sobě...

Lesomilka Jsem lesomilka. Petr je ze mě občas nešťastný, protože má posedlost po čerstvém povětří ho vytrhává z koalovského klidu. Pro ty, kteří nevědí, co je koalovský klid, vysvětlím. Medvídek koala se živí listy eukalyptu, což je v množství, které chlupáč spožije, jedovatá krmě. Aby se dožil...

Láska na druhý pohled Vím, že člověk má duši, která se z těla uvolní, když putuje na druhý břeh. Ale že má duši počítač jsem zjistila teprve nedávno. Odchod počítačové duše jsem viděla a cítila na vlastní oči a nos. Zhasl mi uprostřed práce, vyšel z něho tenký proužek páry se zápachem spáleného a...

Nejvyšší hodnota Život Ticho přede mnou Ticho za mnou Ticho ve mně Kroky do samoty Do lůna Země Kde člověk schoulí se a čeká Není to bezmoc, naopak To naděje se v zamotaném klubku hledá V kořenech je ukryta síla Jen se musíme znovu naučit číst v letokruzích Ztratíme všechno, odložíme...

Ke stáří s úsměvem Když jsem přišla ke své oční lékařce a řekla jí, že je s mými brýlemi na dálku něco v nepořádku, neb v určitých úhlech se mi maže svět, vyšetřila mé oči a suše odvětila: „To víte, stáří se hlásí, začínáte špatně vidět i nablízko“. Kývla jsem na souhlas, mile se na paní doktorku...

Země Prosí, varuje, spíná ruce. Občas propukne v beznadějný pláč, až se vody vylijí z břehů a rozbouřené moře vyplaví bolest na povrch. Milující matka dává nekonečno šancí, ale my pokoušíme dál a dál. Posunujeme hranice. Jako hazardéři se vysmíváme životu. Jsme přece páni světa. Můžeme všechno....

Opravdu ne Rychleji už to nešlo. Opravdu ne! Život byl zběsilou jízdou, čmouhou bez obrysů a jasných barev. Hlučněji už to nešlo. Opravdu ne! Život se naplnil hlomozem po okraj. Drtil a nesmělé výhonky ticha v nás umlčel. Bezohledněji už to nešlo. Opravdu ne! Životu jsme se vysmívali, moc nám vzala...