07.01.20 BAREVNÉ TÓNY DUŠE - KC Sever Cvikov

Barevné tóny duše- k výstavě text

Věk po padesátce je věkem, kdy je nejvyšší čas plnit si své sny. Tentokrát jsem si vyplnila dvojnásobný sen. Výstava Barevné tóny duše je mou zatím největší výstavou a vernisáž byla spojena s křtem mé knížky fejetonů Všechno je tak jak má být. Možná název knihy byl příčinou, že tentokrát vše tak hezky, bez uzlíků plynulo a večer to byl výjimečný a jedinečný zároveň. Jediný, kdo chyběl, byl básník a kmotr v jedné osobě Jiří Žáček. Ale poslal za sebe zdravici, takže vlastně nechyběl, byl tu s námi prostřednictvím své básně: Ať žije naše kamarádka Regína,ať ráno vstává s radostí a stejně tak i večer usíná, ať zpívá, maluje či sedí u vína, a štěstí ať jí padá do klína, to jí přeje Jiří Žáček z Londýna – vlastně z Prahy!

Radek Starý, který večerem provázel, se ke mně po vernisáži naklonil a šeptl…na to, že jsme měli jen tři generálky, tak dobrý…Je to šprýmař. Generálka nebyla ani jedna. Ale moji přátelé jsou mistři improvizace, takže jsme vypadali jako skvěle sehraný tým. Takhle to mezi lidmi chodí, když jsou naladěni na jednu konsonanci. Verše a fejetony byly v režii mužů…Petr Pazdera, Radek Starý a Matyáš Kala…každý s nějakým překvapením pro autorku. Radek dokonce mou báseň Blues zhudebnil. A muzika byla od těch nejlepších hudebníků.  Regí a Kamil vybrali převážně písně na lidovou notu. Písně našich předků hezky doplnily mluvené slovo. Křest vzaly do svých rukou ženy. Takříkajíc všech generací. Lenka Pospíšilová-skladatelka a textařka a mé dvě dcery a dvě vnučky zalily knížku vodou z pramene Ploučnice. Žádný šampus, pěkně čerstvá voda od pramene. Ať je knížka zdravá. Lenka věnovala literárnímu děťátku pravou perlu a poslala ho do světa.

Překrásný večer to byl a tolik přátel a blízkých lidí přišlo. Možná na čtyři desítky jich bylo. A všichni se oblékli do úsměvu. Děkuji s vděčností, že mi bylo dáno tak báječný večer prožít a sen se stal skutečností.