Zpěvavá ostrovní vzpomínka

Zpěvavá ostrovní vzpomínka

Po ztrátě milovaného manžela se Spiridula rozhodla nesmutnit, ale přijímat každý den jako dárek. Někdy nám blízké setkání se smrtí připomene dočasnost na tomto světě a rozhodneme se vymezený čas strávit jinak, než tomu bylo doposud. Každou středu zkrášlí své tělo, vyzdobí duši a jde na zkoušku pěveckého sboru. A právě na jednu takovou zkoušku pozvala i mně. Přijela jsem do Ipsosu přesně v sedm hodin, jak bylo domluveno. Nikde nikdo, zkušebna zamčená. Jsem tu správně? Před domkem seděli na lavičce dva staříci kolem osmdesáti let. Spustila jsem na ně anglicky a „nic“. Krčili rameny, vrtěli hlavami. Spustili řecky a „nic“ tentokrát na mé straně. Usmála jsem se a zazpívala la la la a ukázala na budovu. Tváře se jim rozjasnily. Vytáhli desky s notami. Á, pak že se nedomluvíme. Hudba je mezinárodní jazyk. A toto nejspíš budou nejstarší členové sboru. Jsou zodpovědní a chodí včas. Usadili mě mezi sebe na lavičku, otevřeli noty a začali si pobrukovat. Žádnou z řeckých písní jsem neznala, ale když došlo na O sole mio, s chutí jsem se přidala. Přece jen jsme našli společnou notu, což je velmi potěšilo a od té chvíle mě považovali za kolegyni.  A pak už to byl výměnný obchod. Staříci mě učili řecké lidovky a já je Vínečko bílé, které jim šlo jedna báseň. Oprava jedna píseň. Asi že v Řecku mají muži rádi, stejně jako v Čechách, ženy, víno a zpěv. Pomalu se trousili další zpěváci. Většinou muži ve věku od šedesáti pěti do osmdesáti let. Já mezi nimi vyhlížela jako žabec. Ajaj, to nevypadá na pěvecký sbor, to bude asi seniorský klub, kde se staří Řekové sejdou, pozpívají, poklábosí, aby si zpříjemnili chvíle stáří.

Po půl hodině jsem začala být nervózní. Kde ta Spiridula může být? Jeden z mých pěveckých kolegů do mě žďuchl a ukázal směrem, kde kráčela mladá, štíhlá žena. Ale to není ona. „Moje“ Spiridula je kyprých tvarů s velkým hrudním košem, ukazuji staříkům posunkovou řečí. Má mořská kamarádka si to přihnala patnáct minut před osmou hodinou. Skvěle oblečená, dokonale nalíčená a špičkově načesaná. Měla velkou radost, že mě vidí a já ještě větší. Vzápětí jsem dostala ledovou sprchu. „Tak já jsem tlustá a mám velká prsa?“ Staříci se na mě rošťácky zubili bezzubými ústy a šťouchali do sebe jako malí kluci, kterým se povedla lotrovina. Ano, práskli mě hned začerstva. Naštěstí je Spiridula moudrá žena. Zasmála se mým rozpakům, mávla rukou a řekla pragmaticky: „Tlustá, tenká, malá, velká…všechno dobře“. V osm hodin se přihnal, a to doslova, Maestro Spiros Bohalis. Usedl na barovou židličku, bez rozezpívání dal nástup a mně během vteřiny spadla brada. To, co se ozvalo za mými zády, nebyl klub důchodců, ale Alexandrovci. Bože, ti chlapi měli hlasy jako korfské zvony. Muzika si mě celou vzala. Takovou vlnu tsunami už jsem dlouho nezažila. Na rozdíl od té ničivé přírodní byla tato naprosto jedinečná. Pozorovala jsem tváře zpěváků. Bylo v nich silné zaujetí, maximální soustředění a odhodlání ze sebe vydat to nejlepší. Maestro byl, pravda, trochu svérázný. Když se mu něco nelíbilo, zařval jako lev, až ve mně hrklo a dušička se schoulila do kouta. Ale Spiridula mě chytla za ruku, a její oči mě ujistily, že je všechno v pořádku. Pochopila jsem, že maestro je Bůh, však jméno Bohalis tomu napovídá. Co řekne je svaté. Překvapilo mě, že během zkoušky zpěváci spontánně odcházeli a přicházeli, jedli a pili, pauzičky mezi písněmi byly vyplněny hlučným brebentěním. Pobíhal tu a štěkal malý bílý psík, nejspíš aby prezentoval svou náklonnost k hudbě.  Nálada byla skvělá, naprosto uvolněná, všichni se usmívali, přestože v místnosti bylo asi 45 stupňů. Jak odlišná byla řecká zkouška od té naší. Asi tak jako je odlišná řecká a česká mentalita. Později mi Spiridula prozradila, že na zkoušku si nikdo nedovolí přijít nepřipravený, že všichni doma poctivě cvičí a společné zpívání milují, což bylo na jejich projevu vidět. Luxusní zpívání plné energie a hlubokých emocí, až se člověku tajil dech. Kdo za to může? Snad horké řecké slunce, snad řečtí bohové uměnám nakloněni. Kde by mě napadlo, že něco takového na dovolené prožiji.

Ještě večer, když jsem si ustlala pod širou korfskou oblohu zdobenou stovkami hvězd, mi zněly v hlavě řecké majestátní písně. A bylo mi krásně.