Tonka, Tonča, Tonička, Jedovatá kytička

Tonka, Tonča, Tonička, Jedovatá kytička

Kamarádka o mě říká, že nemám odhad na lidi. Musím jí dát za pravdu. Dokladem je i případ Toničky. Poznala jsem ji v zahřívacím kole, když jsem byla pozvána na ochutnávku své budoucí práce. Byla to zábava pro seniory, kde všichni úředníci bez ohledu na funkci, postavení a patro roznášeli hovězí guláš a pivo. Něco jako chléb a hry v dobách římských. Toničce tehdy jiskřily oči, a kromě minisukně ji zdobil zářivý úsměv. Obdivuji vše, co neumím. Obdivovala jsem, jak se starostou „panáčkuje“ a pak lehkým krokem a víceméně i správným směrem odchází domů. Já vypít co ona, rozhodně bych nohy k chůzi použít nemohla. Už tento přístup k životu mi měl napovědět, že Tonička je ženou činu, že je velmi schopná, možná i všeho schopná. Každý zahrádkář ví, že plevelnaté rostliny se umí dravě přihlásit o své místo na slunci. Bezohledně zahubí rostlinky užitečné, a přitom se tváří, že je vše v naprostém pořádku. Potřebují dokazovat svou sílu a mocenskou převahu. Občas se mezi plevelem objeví jedovatá bylinka. Ta je ještě rafinovanější a nebezpečnější než pýr či žabinec. Disponuje pestrou škálou jedových váčků, je majitelkou několika typů paralyzérů a všechny tyto nepovolené zbraně ukrývá za sladký úsměv. Sladké, leč falešné úsměvy posílá do světa a jako chameleon dokonale klame své okolí. Čas od času se stane, že jedovatá bylinka nevyroste na záhoně, ale mezi lidmi. A to se pak, panečku, dějí věci. Tonička svými rozpínavými kořeny prorostla obecní úřad a svými liánovitými chapadly obtočila vše, co potřebovala mít pod kontrolou. S mravenčí pílí a usilovností a klidem Ledové královny jde pevně za svým cílem. Máte-li vysoké cíle, musíte mít i mnoho tváří. Tonička si jich za ta léta pořídila celkem slušnou výbavičku. A protože ví, že bez tréninku to nejde, občas si před svými poddanými „hodí“ nějaký ten kus. Helča je na divadelní představení zvyklá. Se stoickým klidem nechá Toničku odehrát svou roli. Tiše přihlíží a v duchu zatleská, když už je po všem. Ví, že to Toničku na chvíli uspokojí a těch pár dní klidu do další forbíny za to stojí. Na Národní to zatím není, ale i horší herci svou pílí dospěli k cíli. Jen kdyby nehrála samé tragédie. To takhle jednou vletěla jako střela do poklidné kanceláře spodního patra. Možná by bylo trefnější, jako střelená. Freneticky pobíhala z rohu do rohu, ode zdi ke zdi: „ČEZ mi píše obden. My ty lidi mateme. Okamžitě dejte výluku na stránky!“ Nezasvěcený člověk by myslel, že právě začala 3. světová válka a jediná možnost, jak se o ní dozvědět, jsou webové stránky Vysoké Lhoty. Zpoza stolu se ozve nesmělé pípnutí „Ale důchodci si to na stránkách stejně nepřečtou“. Tonička bez oka mrknutí přepne z hysterky na chladnokrevnou sanuť. „To už je jejich boj, hlavně, že to máme na stránkách“. Ano, Tonička je poctivý úředník, který za každých okolností plní svou povinnost. Ona si své povýšení, na kterém tolik let pracuje, zaslouží. To, že si babička Bláhů kvůli odpojení elektřiny neuvaří oběd, je vedlejší. Zdenička je pro úřad poklad. Kdyby kontroly shora psaly úředníkům vysvědčení, má jedničky odshora dolů. Všechna razítka jsou tam, kde být mají a úřední zprávy jsou opatřeny veškerými náležitostmi. Kdyby se však známkovala lidská empatie, vlídnost, kolegialita, tam už by samé jedničky nebyly. Tam by spíš hrozilo propadnutí a přestup do zvláštní školy. Naštěstí je nebe uvážlivé. Toničkami šetří jako chilli papričkami. Člověk by je totiž ve větším množství jen těžko strávil. Tonička, chilli paprička a jí podobné nevěří na starou pravdu. Stává se, že jedový váček nezasáhne plánovaný terč, ale praskne uvnitř bylinky a ta se pak otráví vlastní zbraní. V nekrologu se sepíší všechny pracovní úspěchy a zásluhy, ale nikdo nepláče.