Světla, Světlanka, Světluše Plamínková

Světla, Světlanka, Světluše Plamínková

Světla je prolezlá dobrem skrz naskrz. Řekla bych, že je jím pěkně prošpikovaná jako jsou ptáčky nebo králík. Když tak o tom přemýšlím, říkám si, kdeže se vzalo rčení „dobrák od kosti“. Nezdá se mi, že bychom ho převzali od kanibalů. I když, kdo ví, u nás lidí, je možné všechno. Světla je světlá duše, dobrá duše, která přijímá drobné ústrky a nespravedlnosti ze strany vrchnosti se stoickým klidem a hlubokým přesvědčením, že přes co vlak nejede, to nemá smysl k sobě pustit ve formě emocionální bouře. Ač to nahlas neříká, myslím, že nejen pochopila, ale hlavně vnitřně ukotvila moudrost „Boží mlýny sice melou pomalu, ale spravedlivě, a navíc je to solidní firma“. A to jí také pomáhá přijímat život s pokorou a jistotou, že všechno je tak, jak má být.

Světluška má své království připomínající osamělý ostrůvek v moři. Je to maličkatá kukaň provoněná aroma svíčkou. Je obklopena, občas i lehce zavalena stohy papírů, tabulek, šanonů, u kterých by náhodný návštěvník potřeboval kompas, GPS nebo dobrého průvodce. Upřímně, takový chaossystém je na medaili. Světlanka však má neochvějnou orientaci a ví kudy plout. A navíc ona pluje s úsměvem a na jistotu. Dělá to dobře. Uzavře se ve svém malém světě, poctivě vyplňuje všechny ty stohy lejster, o kterých ví, že jsou velmi často zbytečné. Vymysleli je lidé, kteří měli za úkol něco vymyslet a bylo jedno co. Prostě cokoli, co úředníka zaměstná.  Pracuje na nich trpělivě, bez vnitřního odporu, že dělá lejstro pro lejstro. Je tiše smířená. Podezřívám Světlu, že její pracovní doba je nepřetržitá osmihodinová meditace. Oprostí svou mysl od myšlenek, možná i své tělo mentálně opustí a píše, zařazuje, vyplňuje, razítkuje a na konci pracovní doby se do těla vrátí a s úsměvem tibetského mnicha odchází domů. Povznesená, spokojená, šťastná ve svém tichém světě.

Světla je sluníčko. Jméno nemá náhodně vybrané. Pasuje k ní jako k princezně korunka. Kdykoli projde mou kanceláří, její paprsky zahřejí. Prý se umí i pěkně dopálit, až všechno kolem lítá. Zatím tomu nevěřím a představit si to neumím, ale třeba se takové Světla erupce dočkám. Její největší radostí a láskou je pejsek, vlastně paní pejsková. Miluje Barunku nade vše, jen s její výchovou má potíž. Zatím to vypadá, že Barunka vychovává Světlu k obrazu svému, než aby tomu bylo naopak. Tak to Světla má. Dává všemu a všem svobodu a prostor, žádné hranice, žádné mantinely. Jak jsem řekla na začátku, Světla je prolezlá dobrem, a to dobro kolem sebe trousí jako moudrá makovice modrá zrnka máku. Zasévá, aby byla hojnost. Bezpodmínečně. Dobro náš svět potřebuje a asi nikdy ho nebude dostatek, protože moudrých makovic, jako je Světla, ubývá. Dobrým lidem bychom měli přát jen to nejlepší, protože oni jsou to nejlepší pro náš svět. I Světlanka mi dala jednu dobrou radu. Važ si své práce, tady to nikdo jiný za tebe neudělá.