Štědrovnička

Štědrovnička

Všechno kolem nás se zrychluje. Nejen čas peláší jako vyplašený zajíc, ale i informace svádějí boj o naši pozornost a všemožná a nemožná lákadla krouží před našimi čidly a čekají na příležitost k útoku. Mám pocit, že zkoušky, které nám do života přicházejí se nikterak neplouhají, ale berou to kalupem, abychom tady na zemi toho odvedli a pochopili co nejvíce. V našich životech se dějí nepředloženosti, které pokud nás přímo nezaskočí, tak alespoň vyvedou z rovnováhy a klidu. Naštěstí se tak děje vždy ve chvíli, kdy je na ně člověk připraven, ač si to on sám mnohdy nemyslí. U mě se tak děje evolučně, přece jen už jsem žena zralého věku, kde se s pružností tak nepočítá. A tak jsem loni poprvé v životě strávila Vánoce mimo svůj domov s partou na Kypru a na vlastní duši se přesvědčila, že vykročení z tradice je možné, ba co víc, je dobré a přináší novou, nepoznanou energii. Letos mě život vyzkoušel podruhé, chtěl zjistit, co snesu a jestli po jednom nesmělém vykročení dokážu i sběhnout z vytyčené trasy a utíkat neznámým směrem. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že oslavím Štědrý den a Nový rok s cizím mužským na ostrově, nikoli pustém, ale přece jen vzdáleném 2 300 km od domova, poslala bych sci-fi scénáristu k šípkovému háji. Dnes už vím, že ta nejbizardnější představa může být realitou, kterou když žijeme, bláznivá vůbec není.

Od prvního letu na Kypr se stal Kája letenkovým surfařem. Levné letenky jsou holky pokušitelky a v případě Káji jim nedá velkou práci ho svést. A tak když objevil let za pár kaček, nastartovala se v něm touha podruhé uletět Vánocům. „Letím na Kypr. Kdo se přidá?“ Jako obvykle se nenašlo mnoho jásajících, kteří by zvedli ruku. Popravdě nikdo nesdílel jeho radost z nápadu zvednout krovky ve sváteční čas. I já byla zdrženlivá a váhala jsem, i když moje touha po moři do mě žďuchala a říkala mi: „Letíme! V čem je problém?“ Nikdo se nepřihlásil, přece nepojedu s Kájou sama? Hlodalo to ve mně. „Poletím klidně sám,“ prohlásil pevně Kája a letenku si koupil. Trvalo mi asi týden, než jsem se rozhodla pro to, co chtělo moje srdce a nikoli rozum. Pak jsem udělala kolečko po mých blízkých s otázkou, jestli jim nebudu chybět. Asi bych měla být smutná, když řekli, že nebudu, ale v tomto případě mě jejich posvěcení cesty uklidnilo. A tak už jsme byli dva a hledali další parťáky, kteří by chtěli okusit krásy Kypru. Čas plynul a nikdo poznáníchtivý se nenašel. Nevadí. Zkusíme a uvidíme. Co je poprvé, může být i naposledy.

Čas adventu byl krásný, ale vzal si všechnu mou energii. To už tak u muzikantů bývá. Rozdají se, protože jinak to neumí. Muzika vypíná hlavu, prochází srdcem a ponoření do přítomného okamžiku neměří, neváží, nešetří energetické zdroje. Tady a teď. Naplno. To krásno, které si z koncertů odnáším, mi vždycky stojí za energetické vyčerpání. Je opojné, je povznášející, je to křehký dar, který mi vždycky přinese zprávu o naději v lidi, když vidím na koncertech jejich slzy dojetí nebo úsměvy. Den před odletem jsem se přistihla, že už se nemohu dočkat, až nastoupím do letadla a studené kostely, byť s hřejivou energií svátečně naladěných lidí, vyměním za šumění moře a ticho kyperkých hor. Obava kolem mě nekroužila ani jedna a pokud ano, přehlédla jsem ji v těšivém procesu.

Na letiště nás odvezli naši milovaní. I oni se těšili. Petí na gaučing a televizní turné, které mu nikdo nebude narušovat zdravotními procházkami a z Gábi také vyzařovala radost, neb i ona se těšila na odpočinek a tvořivé meditativní práce s přírodninami, ze kterých kouzlí umem svých rukou originální dílka. Jen ať si intenzitu a akčnost Káji užije na chvíli taky někdo jiný. Výměna manželů proběhla k čtyřstranné spokojenosti. Všem se nám dostalo toho, po čem naše duše toužily. Řekla bych, že takové vyladění je vzácné, stejně tak jako podpora druhého partnera v tom, co by si přál. Většinou se přizpůsobujeme, a to ne vždy s chutí a rádi, většinou se nutíme do něčeho, co se nám nechce, abychom svého milého nezklamali, neztratili, nenaštvali. A přitom nechat svobodu a volnost v rozhodnutí je pro oba tak posilující a vztah utužující.

A tak Petí byl po letech na Štědrý večer u svého tatínka společně se svým bratrem. Tři chlapi v chalupě si užili čistou mužskou energii. Prožili Vánoce s návratem v čase. Jejich vzpomínky se staly dílky puzzle, ze kterých na konci svátečního večera vznikl obraz napěchovaný emocemi. Gábi s Kájíkem oslavila příchod Jezulátka u mé starší dcerky Markéty, kde se symbolicky na čas Vánoc propojily dva spřátelené kmeny. I oni prožili krásný večer. A cestovatelská dvojka? Den, kterému jsme uletěli, jak s oblibou říká Kája, byl tu. Byl to den štědrý, obdarovávací, sváteční, usebraný, rozjímavý, tichý, den s tajemstvím. Kdy jindy než v takový den a kde jinde než na takovém místě, můžeme dostat příležitost k rozhovoru se sebou samými, k rozhovoru pravdivému a otevřenému. Seděla jsem na břehu moře a dívala se na klidnou hladinu. Moje hlava byla hustě popsaná tabule a moře houba, která vše smývala. Stačilo pár vlnek, pár šplouchnutí a prázdný prostor v mé hlavě jsem mohla naplnit tichem. Bohu díky, že existují věci, na které je spolehnutí, které fungují.

Jsme jako studánka. Jak léta plynou, voda se zanáší tlejícím listím, bahnem, kalem. Pramínek je pomalu škrcen pod tíhou strachů, tlaků, nedůvěry, nejistoty.  Čištění studánek je velmi důležité, protože čistá hladina o nás zrcadlí pravdu, stav našeho bytí na začátku zrození, kdy čistá duše na svět přišla na zkušenou. Přišla se činit, aby byla zase o něco lepší. A pokud dovolíme vnějšímu světu, aby zapomněla na svůj úkol, studánka přestane vydávat zdravou pramenitou vodu.  Proto je třeba čistit zdroj svého pramene, čistit svou studánku a hledat jedinečnou cestu své duše, abychom se cítili spokojení a byli tam, kde máme být. Zhluboka jsem se nadechla a úsměv se mi hezky zabydlel na tváři. Myslela jsem na své milé rozeseté v tuto chvíli po světě. Na rodinu v Čechách i na mou mladší dcerku Regí ve Španělsku, která tam odletěla za sluníčkem a na zkušenou. Jak se člověk sám v sobě mýlí. Jak málo se zná a jak moc může sám sebe překvapit. Nestýskalo se mi, nesmutnila jsem, nesplínovala. V srdci se mi uvelebil klid, teplo, ticho a ta zvláštní křehkost chvíle mě dojímala. Věděla jsem, že všichni moji blízcí jsou spokojení a já zrovna tak. Byla jsem tam, kde jsem měla být. Na tom správném místě. Cítila jsem v sobě milost a lásku k životu. Krásné štědré ráno.