Sopka jménem Brian

SOPKA JMÉNEM BRIAN

Máte-li štěstí, jednou, dvakrát za život potkáte člověka, který není z masa a kostí, ale je zhmotněnou energií. Já to štěstí měla, potkala jsem Briana. Brian Fentress je černý muzikant a zpěvák z Ameriky. Setkala jsem se s ním na LSD. Nenechte se mýlit, nejde o drogu, nýbrž o Letní sborovou dílnu v Lomnici na Moravě, kde jsem zpívala v jeho ateliéru. Brian je prokazatelně sopečného původu. Jeho vulkanická činnost probíhá nepřetržitě, ustává pouze v čase spánku. Jeho energetický náboj zasáhne každého. Muzikanta i nemuzikanta. Brianova dětská radost ze života je totiž nakažlivá a tento pozitivní bacil se šíří rychlostí světla. S Brianem zažijete to, co roky hledáte v moudrých knihách a za čím jezdíte na kurzy duchovního růstu. V přímém přenosu, nečekaně, přirozeně, s jasnou samozřejmostí žijete tady a teď. Jste naplno a cele v přítomném okamžiku. Brian miluje hudbu a tuto svou lásku šíří. Je obdařen darem sdílení a na vlastním příkladu ukazuje, kolik radosti může hudba člověku přinést. A nejen to, může být klíčem k řešení životních situací, může být katalyzátorem, lakmusovým papírkem. Hudba, a umění vůbec, je tím nejpřímějším kanálem, nádhernou cestou k sobě samým... k lásce... k Bohu. Brian je hluboce věřící a svou víru a zároveň životní filozofii vyjadřuje písní. Silné a dojemné bylo jeho vyprávění o životních zkouškách, o zklamání, o přijetí svého jedinečného osudu. O víře, že člověk nikdy a za žádných okolností nesmí život vzdát. Naopak, trpělivě, znovu a znovu objevovat ,, svou" cestu. Jak to většinou bývá, rozezněl podobné struny v nás. Příběhy jsou stejné, mění se jen kulisy, hlavní a vedlejší role, občas režisér. S Brianem jsme zpívali gospely, spirituály. Písně energické, dynamické, dojemné, smutné, čisté, krystalické, tryskající z hloubi srdce. Žádná upjatá suchařina, ale radostná oslava Boha. Ne všem textům jsme rozuměli, ale Brianův výraz, mimika, každý pohyb, každé gesto bylo dokonalým nonverbálním přenosem. Byl jako těkavý plyn. Poletoval po synagoze, byl chvíli tady a během vteřiny tam, zpíval soprán a hned zase bas. Bez jediné noty na papíře. S otevřenou pusou a nevěřícně jsme pozorovali tu jeho energii. Byla jako třaskavina. Létala kolem nás, procházela námi, zavrtávala se do nás. Jsem přesvědčená, že jeho mozek byl v té chvíli v režimu hibernace a všechna sdělení vycházela ze srdce. Naprosto a odevzdaně svému srdci věřil. Bez cenzury, bez kontroly, jen čistý průtok. Byly chvíle, kdy se ve mně zastavil čas, přestala jsem zpívat, obestřena vlastním soukromým tichem. Jen jsem Briana sledovala. Nikdy bych nevěřila, jak silné mohou být emoce a jak mohou putovat od člověka k člověku. Jsou zážitky patřící do kategorie ,,nepřenosné" a tento k nim patří. Všechno, co jsem s Brianem při zpívání prožila, mám hluboko v srdci. On má ten vzácný dar otvírat v lidech šuplíčky s dobrem. Nakazil nás dobrogínou a radostnózou. Jak báječný by byl svět, kdybychom v sobě našli pramen radosti a tu radost vložili do všeho, co děláme. A nejen to, měli bychom přirozenou potřebu radost sdílet, posílat dál, dělit se o ni. Na zlobu, závist, nenávist by v nás jednoduše nezbylo místo. Všude jen radost, kam se podíváš. Páni, ten svět by byl setsakramentsky krásnej!!!