Pohled do krajiny

Ve Stráži pod Ralskem, kde bydlí můj přítel, mám jedno oblíbené místo. Je to takový ostroh, ke kterému přijdete úzkým výsekem v lese s výhledem na Ještědský hřeben s dominantou Ještědu a další kopečky, které nevím, jak se jmenují. Tady ráda kreslím a píšu. Je tu klid a člověk tady vnímá čistou energii přírody. Vidím jedinou záchranu člověka, právě v návratu k přírodě, k navázání zpřetrhaných vazeb s naší zemí, která nám dala tolik prostoru a možností a my je zneužili. Země už nemůže dýchat, už nestačí zahlazovat naše špatné stopy a my neslyšíme její zoufalý křik. Dívám se do naší nádherné krajiny a říkám si, jak málo by stačilo, aby zase bylo líp. Vzpomínám na citát Antoine de Saint-Exupéryho... „Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“