Oslí odpověď

Oslí odpověď

Je dobré, když vám přívětivé energie proudí vlastním domem. A ještě lepší je, když má libozvučné vyladění přesah i k sousedům. Takový pozitivní soused to je nezakopaný poklad. Rozšíří ohnisko dobropole a vy máte krytá záda a jistotu vlídných vibrací ze všech stran. Kladná energie proleze betonovou zídkou i mezi plaňkami plotu. Mít prima sousedy doma je výhra a mít usměvavé sousedy na dovolené, to je loterie a neplacený produkt cestovní kanceláře. Říká se tomu bonus, dárek, prostě něco navíc, co nečekáte, co potěší.

Asi každý máme na světě místo, které nás očarovalo a kde se o překvapení a náhody zakopává. Pro mě je to Korfu. Poprvé jsem sem přiletěla v roce 2009 a během krátké chvíle mi cinklo, že tady má nejspíš kolébku náhoda, tady je synchronicita doma, tady se z mořské pěny zrodila víla Překvapenka, která po turistech rozhazuje překvápka jako kvítka kopretin. Od prvního setkání s čarováním na ostrově se v moři překulilo mnoho vlnek a já jsem stále ve stavu divení a úžasu, jaké nečekané situace mi Korfu nachystává. „Jéééééé!“  vykřikla jsem, když jsem přišla do taverny k Yiannisovi a u stolu seděla čtveřice mých známých. Dva manželské páry, se kterými jsem se tu po léta náhodně setkávala o našich dovolených s Regí. Od posledního setkání uplynulo osm let. Poznali jsme se i s těmi kily a vráskami navíc. Objetí bylo vřelé a srdečné. Vzpomínky padaly na stůl jako karty při mariáši. Staré dobré časy. Všimli jste si, že staré časy jsou vždycky dobré?

Majka s Jarkem byli i našimi apartmánovými sousedy. Jarek byl vždycky bodrý, veselý chlapík, který bavil společnost, dokonce i řeckou, ač jazyka neznaje. Uměl dobře vychutit své zábavné historky ze života. Tu přisolil, tu drobet víc opepřil, někdy polechtal bránici ostrou chilli papričkou. Yiannis mu dal přezdívku Blablabla. To proto, že mluvil tak rychle, že Řekovi jeho drnčení znělo jako zvuk trysek v bublinkové lázni. Vypadalo to, že si s Dáškou užijeme vířivou slovní sprchu každý večer. Ale zase jedno korfské překvápko. Jarek sice točil klikou kafemlejnku, ale nepadaly z něj vtípky ani legrácky. To, o čem nás zpravoval byly věci s visačkou firmy NegaNega. To je společnost, která má v poslední době celkem slušný obrat díky svému širokému sortimentu. Určitě ji znáte. Najdete tu regály s nápisem: „Všechno je problém a jestli není, tak brzy bude. Černé scénáře. Blbá nálada. Špatně to dopadne. Nic dobrého z toho nekouká. Lidi jsou zlí.“  Firma NegaNega má prý zástupy zákazníků, a protože je to už celkem dobře zavedená společnost, stíhá uspokojit i náročnou klientelu. Zboží pravidelně doplňuje a sortiment rozšiřuje. Umí překvapit novinkami za snížené ceny. Přiznávám, že jsem se do jejich obchodní sítě také párkrát zamotala. Ale jejich výrobky mě neudělaly ani šťastnou, ani spokojenou. Naopak. Rozladěnou, podrážděnou, naštvanou a protivnou. A tak se firmě NegaNega obloukem vyhýbám. Ukázalo se, že náš soused Jarek je jejich stálým zákazníkem a nakupuje ve velkém.

Měly jsme s Dáškou jeden z našich chechtacích večerů. Smály jsme se, i když nebylo čemu. Znáte to. To se ve vás cosi nekontrolovaně spustí a vy se smějete věcem, které by člověka rozumného, inteligentního, distingovaného, společensky na výši nechaly chladným. Jarek vida a slucha naši rozjařenost, rozhodl se srovnat nás do normálu. Něco jako – když vám kypí polévka, přilejete krapet studené vody. Taky nás chtěl zchladit: „Děvčata, dám vám dobrou radu. Do Kerkyry nejezděte autem. Jsou tam šílené zácpy. Uvíznete v nich i na hodinu. Je lepší jet autobusem. Na klid a na pohodu. Zítra tam s Majkou jedeme.“

Máme zkušenost, že pro lidi nakupující v NegaNega je nejlepší oslí odpověď. A tak jsme Jarkovu dobrou radu dvojhlasně bezhlasně odkývaly a přidaly úsměv z řady širokých. Jarka potěšilo, že řecké elévky dávají na radu zkušeného matadora a pokračoval: „Když jsem přemýšlel o tom vašem plánu, co chcete všechno navštívit, tak musím říct, že je to čirý nerozum. To se nedá stihnout. Budete vorvané jako veverky. Doporučuji program rozdělit do dvou dnů.“ Jarek odtušil, že i tato dobře míněná rada dopadla tam, kam měla, protože oslí duo sehraně kývalo hlavičkami na souhlas. Zvláštní šustivý zvuk, který k nám podvečerní korfský vítr přinesl, nepatřil křídlům našich kamarádů racků chechtavých, ale to si Jarek mnul ruce, jak holkám dobře poradil a jak budou mít díky němu pěkný výlet.

Druhý den jsme s lehkostí a grácií mořských poletuch projely všechna naplánovaná místa z našeho seznamu a při průjezdu Kerkyrou jsme čekaly na semaforu pouze jednou, a to asi tři minuty. Výletní den jsme začaly trekem na útesech v Liapades a došly až na Limni beach. Koupaly se v tyrkysu, měly plné kapsy bílých oblázků, daly si frapíčko z lodního občerstvovadla a stihly vykuleným koupajícím zazpívat Vínečko bílé, za které jsme sklidily mezinárodní potlesk. Přejely jsme na Glyfadu a chytly poslední místo na parkovišti. Jsme my to ale štěstěnky. Na nuda beach jsme nafotily fotky pro naše Petry a hodně, opravdu hodně jsme se u toho nasmály. Další zastávka byla na Agios Gordias, na pláži s dračím zubem. Vrak lodi jsme sice nenašly, protože jsem si spletla pravou stranu s levou, ale Dáša mi to odpustila. Aspoň jsem prý zajistila důvod, proč se sem podíváme příští rok. Den jsme zakončily nádherným rudým západem nad Kanoni. Přistávají vám tu letadla nad hlavou, jen se jich dotknout. Seběhly jsme dolů na Myší ostrůvek a v kostelíku zapálily svíčky s prosbou o zdraví a klid v našich rodinách. Poslaly jsme vzpomínku těm, kteří nad námi bdí z nebes. Byla to krásná usebraná chvilka s doprovodem dramatického divadla na obloze.

Viděly jsme všechno, co jsme vidět chtěly i něco navíc se tam vešlo. Celý den plynul radostně a v dobré náladě. Ještě jsme stihly nákup v Lidlu a doplnily zásoby. Cestou domů jsme si v autě prozpěvovaly a zpěvavá nitka se za námi táhla až domů. Ze sousedského balkónu nás bez jiskry v hlase pozdravil náš rádce Jarek. „Tak co holky, jaký jste měly den?“ Trochu jsme váhaly s odpovědí. Těžká energie linoucí se od sousedů jako tlustý had napovídala, že mu naše odpověď náladu nezlepší. A co víc. Určitě mu v NegaNega prodali i nějakou negaodpověď na náš skrz naskrz pozitivnem prolezlý den. Ale naše dobrá nálada převálcovala pochybnosti o tom, co bychom měly, abychom byly v souladu s náladou souseda a jako přesýpací hodiny jsme ze sebe sypaly všechny báječné zážitky, které jsme sbíraly do košíku jako houby v té nejlepší sezóně. Sprchu dobrých zpráv jsme uzavřely relací o skvělé dopravní situaci v Kerkyře.

Chudák Jarek. Teď s odstupem si uvědomuji, že si to nezasloužil. Myslel to s námi dobře a my se mu takto odvděčili. „To jste tedy měly štěstí.“ Řekl bezbarvě a pokračoval: „My strávili celý den v Kerkyře. Vedro jako v peci, pod kterou řádně přiložíš. Zapomněli jsme plavky, tak jsme se ani nemohli zchladit v moři. Zašli jsme tedy do taverny na pořádný gáblík. Jenže jak jsme byli zničení, nepodívali jsme se na ceny a za dvě porce žraloka vysolili sto éček. Aspoň kdyby to byl zázrak v hubě, ale nebyl. Majka je vyřízená. Leží. Asi má úpal. Já se chladím pivkem.“

Souhlasila jsem s Jarkovou první větou. Ano, Měly jsme štěstí. Neposlechly jsme dobré rady souseda Pytlíka a postaraly se o pěkný den samy. Tak nějak intuitivně, neorganizovaně, jak to k nám přicházelo. Jasně. Mohlo to pekelně nevyjít, ale ono to božsky vyšlo a my jsme za to vděčné.

Ještě mnoho příhod, které jsme s našimi sousedy prožily, bychom mohly vysypat z rukávu na papír. Za všechny jednu kratičkou glosu. Jarek nás při snídani rozmrzele oslovil: „Holky, jsme příšerně zeštípaní. Co děláte s těmi komáry?“ Po ránu jsem ještě pružná jako laň, tak jsem hbitě odpověděla: „Posíláme je k vám.“ Jarkova konverzace utichla stejně rychle jako začala. Snad moji snahu o vtip pochopil a nezhoršila jsem mu náladu. Úplně stačí, že je naštvaný na místní komáry, ještě abych se do komáří řady připojila já.

Celý týden nám Jarek nabízel a podbízel produkty z NegaNega. Některé nám chtěl i zdarma dát, ale my nic nekoupily a ani dárkem nechtěly. Zůstáváme věrné našemu smíchu a dobré náladě. Vždyť máme dovolenou a můžeme si tento luxus dovolit. Dáška Majce a Jarkovi na rozloučenou nakreslila na kameny jejich portréty. Jejich kamenným tvářím dala úsměv. Nevzali si je domů. Prý se jim do kufru nevejde už ani deko. Škoda, mohli ze svých podobizen trénovat úsměv a dobrou náladu. No, nevadí. Odnesli jsme je na pláž a vsadili mezi oblázky. Budou si Korfu užívat celoročně. A nás čekal ještě celý týden bez Jarkových černých vizí a hlasitého chrápání. Jupí! Pořád je co oslavovat.

Vybírejte si sousedy obezřetně a když už přeberete a výběr nebude podle vašeho gusta, zkuste být za osly. Všechno jim odkývejte, myslete si své a žijte si podle svého.