Moře lásky

Moře lásky

Sociální sítě jsou drbny, klepny, kecalky, přetvařovačky, pomlouvačky, manipulátorky a někdy i lhářky. Dukát však musíme pro objektivitu otočit a na druhé straně vyzdvihnout inspirátorky, motivátorky, očko potěšitelky, pošťuchovatelky, radostnositelky, máte-li v přátelích ty správné lidi. Facebook mi mnohokrát naťukl pěkný koncert, zajímavou výstavu, tip na výlet či přednášku. Je pravda, že je třeba užívat husté síto, člověk se může lehce zahltit i bohulibými věcmi. V tomto směru jsem na sebe jako pes trhač a dávkovač informací vědomě reguluju. Sama přispívám k potěšení oka svými intuitivními obrázky a k pobavení a zamyšlení povídkami a fotografiemi.

Říká se, že facebook sbližuje. Reklamní trik, prázdná fráze, bezduché klišé? Přesvědčíc se na vlastní prožitek, musím říct, že je to opravdu tak. Byla ještě tma, když moje oči velké jako dva ouplňkové měsíce jukly na hodinky. Ručičky ukazovaly pátou hodinu, čas, kdy mohu opustit hotelový pelíšek, aniž bych měla pocit nedospánků. Rok od roku se moje vášeň pro dlouhá mořská rána zvětšuje a já jen doufám, že jednou nebudu na rozprávky s mořem chodit s čelovkou. Ještě rychlé juknutí na facebook. A tu mi oči začaly blikat jako splašená signalizace. Kamarádka Hanka sděluje svým přátelům, že je na Thassosu. Dobře ty. Nesena vlnou euforie jsem hned Hanku podrobila salvě otázek. „Kde jsi, s kým tu jsi a na jak dlouho?“ Hanka mě napínala až do deseti hodin. Má spánek medvědice brtnice a moje napětí se podobalo vysokému. O desáté však byla radost na severu a jihu ostrova, protože Hanka akčňačka hned naplánovala setkání. Žádné otálení. S dcerkou Míšou přijedou hned druhý den autobusem. Těšila jsem se, že děvčatům ukážu všechna místa, která znají z mých povídek z knihy Dobře prosolená nitka. Holky jsou mé vděčné a věrné čtenářky.

V den setkání však Hani volala, že nad jejich hotelem lítají vrtulníky od čtyř od rána a hasí požár. „Regí, hoří nám doslova za zadkem, pokud se dá ohnisku 800 metrů vzdálenému říkat za zadkem.“ Nakonec vše dobře dopadlo, Oheň se spokojil se slunečníky, lehátky a kouskem lesa na pláži Glyfada. Hotel evakuován nebyl a holky přijely o den déle. Objetí bylo vřelé. Přihlížející Řeci měli radost. Oni totiž o radosti něco ví. Pro radost si přišli na tento svět. Aspoň se to o nich říká a mám pocit, že to i naplňují svým pozitivním postojem k životu. Tak vidíte, i Češi mají otevřená srdce a umí se radovat. Z nečekaného neplánovaného setkání 2 500 kilometrů od našich domovů. V Čechách se nepotkáme, jak jsou roky dlouhé. Ono zajet si z Mimoně do Plzně na bylinkové thé, to je krapítko z ruky. Však on se o setkání postaral nevysvětlitelný a nevyzpytatelný magnetismus ostrova Thassos. Tady jsme od sebe jen dvacet kilometrů. Vypít si pěkně chlazeného českého Gambáče na břehu Egejského moře, to už je nějaká motivace, která za přiblížení stojí. V Praze nás v odletu dělila pouhá hodina, kdyby paní Náhoda trochu přitlačila, mohly jsme se potkat už na letišti, ale byl pro nás připraven úplně jiný scénář. Společně strávený den měl jen maličkatou chybičku. A to, že byl krátký a utekl jako zloděj s velkým lupem.

Hanka tu konečně po letech poznala mého muže, kterého před deseti lety podle fotky označila jako charismatického sympaťáka a naživo svůj názor nezměnila. Děvčata jsou dobré potápěčky šnorchlačky a tak mě vzaly na průzkum podvodního světa podél skalnatého pobřeží. Hani je botanička, bioložka, měla jsem to tedy i s odborným výkladem. A tak u rybek a živočichů, hub a další mořské havěti, které nazývám krásné teď už znám jména. Rournatec vějířovitý, kanic obrovský, sapínek modrý, houba komínová či korová, hvězdnatka leopardí. Takové poetické názvy podmořská krása má. Byla jsem poučena, že skalnaté podloží, o kterém jsem si myslela, že vzniklo výbuchem sopky pod mořem, je slepenec, kdy kameny byly zality jílem a tlakem vrstev jílu a moře vytvořil tuto úchvatnou galerii, kde můžete donekonečna chodit a obdivovat originalitu a vynalézavost přírody. A přitom to je jen div náhody, jak se vše se vším pospojovalo. Pusy se nám zastavily jen při nádechu, hodně jsme se smály a energie mezi námi pobíhala dovádivě a radostně jako šťastný pejsek.

Holky si však s sebou na Thassos přivezly i uzlík s trápením. To se to tak někdy přihodí, že člověk potřebuje vyletět z hnízda hodně daleko, aby měl k sobě blíž a získal nadhled a odstup. Aby se nadechl, dostal odvahu k otevření bolestných pouzder a vyčistil, co je třeba a bez čeho nejde jít dál. A ze všeho nejvíc nabral sílu na vše, co je před ním. Holky intuitivně vybraly to nejlepší místo pro takový očistný proces. Moře je léčivé. Někdy je to léčitel evoluční, jindy to vezme kvantovým skokem. Jsou na ten krajánkovský raneček s trampotami, který tu chtějí rozvázat a v moři vymáchat, dvě. To je velký dar. Doufám, věřím, vím, že tahle těžká životní zkouška jejich vztah utuží a zauzlíkovaná cesta se začne pomalu narovnávat. Myslím, že jsme s Petím děvčatům společně prožitým dnem uzlík drobet nadlehčili a stali se malým střípkem pomoci, kterou tu na Thassosu hledaly. Ono je fajn potkat se s někým, kdo zazrcadlí to, co sami máme zastřené mlhou. Je prima popovídat s někým, kdo má podobnou zkušenost. Každý takový impuls je užitečný a přináší ovoce v podobě „aha“ momentu.

Snad to ode mě není nepokora, když řeknu, že o tom něco vím. Však jsem se něco nůší napěchovaných smutky, trably, trápením natahala. A moře, ať už bylo Jónské, Egejské, Baltské, vždycky pomohlo. Na moře nedám dopustit. V moři je moře lásky k člověku, kterou nemůžeme chápat ani vnímat našimi smysly. Na to jsme krátcí. Ale můžeme ji mimosmyslově nacítit a objevit kanál, kterým k nám teče. Moře je naší kolébkou, kdysi jsme z něho vyšli a ten prastarý otisk v sobě někde hluboko máme. Proto je nám v jeho náruči dobře. Moře konejší, kolébá, uzdravuje. Jaký fígl na to má, nevím, ale výsledky mě každé setkání s ním přesvědčí o tom, že žádné vědecké ani jiné vysvětlení není potřeba. Prostě to tak je. Většina věcí v životě, přírodě, na světě, které fungují, žádné vysvětlení nepotřebují. Asi že jsou v kompetenci někoho vyššího a moudřejšího. Děkuji za každý jeden den zázraků a ujištění, že všechno plyne pro naše dobro a zrání.