Zlehka na adventní téma

Zlehka na adventní téma

Padesát let je v porovnání s věčností chvilka a přesto se za tu chvilku, co chodím po této zemi, svět neuvěřitelně proměnil. Technický pokrok nazul sedmimílové boty a rozhodl se vyhrát. Když jsem byla malá, nebyly počítače, mobily, barevné televize, pet lahve, pampersky, aquaparky, dinoparky, disneylandy a adventní kalendáře. Prudký vývoj se nedotkl jen vnějšího světa, ale i mého vnitřního mikrokosmu. Vzpomínám na advent před dvaceti lety. Byly to mé vlastní utajené olympijské hry. Uběhla jsem maraton, než jsem sehnala haldy dárků, za kterými se stromeček krčil jako trpaslík bez kyslíku. Napéct deset kilo cukroví by dokázal jen ten nejlepší sprintér. A to jsem byla já. Pro zlato jsem si doběhla i v překážkách, když jsem vysmejčila všechny kouty, umyla všechna okna a přerovnala všechny skříně. Adventní věnce a misky musely být domácí výroby a nejlépe obdarovat jimi celou rozvětvenou rodinu a pár přátel. Že není čas? Nevadí, bude noční směna. Ale vítězství je moje neb oštěp padl do zlatého pásma. Poctivě jsem odškrtávala splněné disciplíny sedmiboje a s výsledky jsem byla nadmíru spokojena. Jsem fakt dobrá. Aspiruji na sportovce roku, na olympionika, který pod stromečkem ukáže nejvíce medailí. Když jsem 23. prosince z posledních sil nořila vařečku do obrovské mísy bramborového salátu, vkradla se mi do mysli myšlenka, která mě vyděsila. To, nač se těším, nejsou Vánoce, ale až bude po nich. A pak to přišlo. Ne najednou, ale hezky pozvolna, evolucí. Začaly mi ubývat síly a přibývat moudrosti. Přestala jsem soutěžit sama se sebou. Bylo mi jedno, jestli obleču dres nejlepší hospodyně a matky. Upřímně, všechen ten fičák, kalup, mumraj jsem dělala pro své vlastní falešné uspokojení. Nikdo to po mě nechtěl. Naopak, s tou mou dokonalostí jsem své rodině lezla na nervy, uváděla je do rozpaků a pocitů méněcennosti.

Konečně přišel advent, který hladí, otvírá srdce, těší duši a nehuntuje tělo. Advent, ve kterém je čas užít si blízkost rodiny, přátel a sebe sama. Kdy se srdce natolik zklidní, že vnímá vzácnou chvíli ticha, křehké vteřiny bytí a sounáležitost s lidmi, přírodou, vesmírem. Bylo to tak jednoduché. Stačilo ztratit síly. Buďte moudřejší než já. Nemusíte ztrácet síly, abyste prošli adventem pomalým krokem a otevřeným srdcem. Úplně stačí, když budete dělat to, co vám přináší radost a potěšení. Bude to dárek nejen pro vás, ale i pro vaše blízké. Budou se s vámi cítit dobře, protože vám bude dobře. Na změnu není nikdy pozdě, nečekejte, až vám nebudou síly stačit. Začněte hned.

Láskyplnou adventní cestu a Štědrý den štědrý na radost. pohodu a úsměv.

S láskou Regí