Kyperský štědrý a veselý

Je tu štědré kyperské ráno. Vstávám první a otvírám cestu sluníčku, aby mohlo vstoupit balkónovými dveřmi do pokoje. Usrkávám horký čaj a dopuju se vitamínem D. Je to malé soukromé dostaveníčko s dvojitým teplem. Postupně se připojují další chytači vzácných paprsků. Společně štědře snídáme a plánujeme, kam vyrazit. Love bridge-Most lásky, to je o Vánocích hezká symbolika. Nejprve však bílá pláž Nissi v Aya Napa. Jako cibule postupně svlékám všechny vrstvy oblečení. A že jich je. Moje první koupání na ostrově. Jsem nedočkavá jako dítě u vánočního stromečku. Jdu si rozbalit svůj dárek. Tady a Teď mi moc nejde. Hlava většinou převálcuje srdce a myšlenky mě strkají dvěma směry, buď do minulosti nebo do budoucnosti. Jen v přítomnosti nechce hlava zakotvit. Ale tady a teď to bylo Tady a Teď jako perličkovým stehem vyšité. Radovala jsem se celá od hlavy k patě, od buňky k buňce, od neuronu k neuronu. A kdybych měla ocásek, tak s ním spokojeně vrtím. Hezky pomalu, po labužnicku jsem si užívala každý krok, který mě přibližoval k objetí s mou velkou láskou. Malé soukromé zasyčení a jsem v tom až po uši. Plavčila jsem, válela se v moři jako na gauči, kopala nohama a užívala si vlastnonožně vyrobenou bublinkovou lázeň. Jehličky, které mě vítaly po prvním ponoru jako akupunktura najednou zmizely a do těla se rozlila „blaženka“. Vděčnost, vděčnost a do třetice vděčnost za nejkrásnější vánoční dárek. Nebyl úhledně zabalený, naopak, rozbalený, rozvlněný, rozlitý a rozkošný. A jak je to, když dítě dostane dárek, který si moc moc přeje? Celé se rozzáří, hraje si s ním a nemůže se od něj odpoutat. Je šťastné. Bože, to je nádhera. Široko, daleko, nikde nikdo. Kdy máte blankytně modré moře sami pro sebe? 24. prosince 2022 ve 12 hodin, kdy má vzduch 22 stupňů a voda chladivá jako v horské bystřině. Já tomu prostě pořád nemohu uvěřit. Já se na Vánoce koupu v moři. Štípu se, bolí to, takže je to pravda.

Dlouhý pás bílého pobřeží nás pozval k procházce. Úzké chodníčky se vinuly jako neposedný had po pláži a my si užívali kochací chvilku. Kaktusy obalené opunciemi, palmy, pásy s houževnatou trávou, která masírovala plosky chodidel. Pravda, občas nějaký ten zapíchnutý trn, který však neodradil a nepřiměl nasadit botky, protože courat v prosinci bosky, to se jen tak někomu nepoštěstí. To je dárek a pošušňáníčko pro nohy. Cestou jsme nepotkali nikoho. Jen partička starých Kypřanů nás zvesela zdravila a se srdečností jižním národům typickou, nás zvala na místní kyperské víno. Na konci pláže byl v moři ostrůvek, ke kterému se dalo dojít suchým kotníkem. Odlovili jsme tu vánoční kešku. A pak ještě courka na druhou stranu, kde jsme objevili staré pohřebiště. Hroby vytesané v podzemí ve skále připomínaly malá obydlí s kamenným ložem. V parném dni příjemný chvilkový úkryt před sluncem, ale v noci bych se tu bála sdílet komůrku s duchy. V Aya Napa jsem si připadala jako Mach a Šebestová s kouzelným sluchátkem, do kterého jsme zavolali: A tak štěkám jako hrom, ať je koček milión. Jakmile jsme zašustili pytlíkem. A mohl být i od plavek, nikoli od svačiny, klingonský sluch koček zacílil lokalitu a v mžiku tu byl houf koček všech barev a velikostí. Rovných sedmnáct jsme jich napočítali. Nebyly to kupodivu kočky typicky řecké, tedy vychrtlé s ošklivými obličejíky, ale kočky kočky, tedy krasavice, pěkně živené, mnohdy až vypasené, s huňatými lesklými kožíšky a naducanými tvářemi jako andělíčci. Kyperské kočky mají kypré tvary jako by byly posypány kypřícím práškem.

Přijíždíme k našemu plánovanému cíli. Love bridge-Most lásky. Jako profi turisté ho fotíme ze všech stran. Je to skalní brána s průhledem do moře. Vzpomínám tu na Petího a posílám po telepatických i mořských vlnách pozdrav vděčnosti. Dal mi ten nejkrásnější vánoční dárek.

Dny tady tančí čardáš. Ráno je velmi pozvolný nástup a s blížícím se večerem se divoký rej tance zrychluje a zrychluje. Jéééé, říkáme si každý den o půl páté. To už je tolik hodin? V půl páté sedne na ostrov tma tmoucí a my se musíme vrátit domů. Bydlíme v malém městečku Kitti. Vždy, když se do něj vracíme, zdravíme ho Hello Kitti. Odpovídá nám světýlky, které vánočně zdobí ulice.

Českým Vánocům jsme uletěli, ale kyperské na sebe necháváme trochu působit. Procházíme se po nazdobeném světélkujícím náměstíčku s kostelem a jesličkami. Kostely jsou si tu podobné jako vejce vejci. Jen s tím rozdílem, že jsou to vejce křepelčí, slepičí a pštrosí. Má to jednu výhodu, stačí vidět dva až tři kostely a viděli jste vše. Na náměstí nás zaujme stolní fotbálek. To je výzva. Bude vánoční turnaj? Jasně. Proti mlaďoškám s Kájou propastně prohráváme. Dnes nám to nevadí, jsou přece Vánoce. Všechno kolem nás je mírumilovně a přívětivě naladěno.

A jsme doma a Štědrý večer stále ještě podupává za dveřmi. Vejde za malou chvíli a my nemáme vánoční stromeček. Mám nápad, který není přijat s bujarým nadšením, ale mně to nevadí, hlavně, když ho zrealizujeme. Uděláme si mandarinkový stromeček. Kája je jako vůdce smečky vyslán na loupežnou výpravu do mandarinkového háje. Nevím, kolik mandarinek v igelitce přinesl, odhadem „hodně“. Na malém servírovacím stolku jsem z nich „nakreslila“ smrček. Na špici dala Regí citrón z ranního lupu a za kmínek posloužil vybělený klacík nalezený na pláži. Krásný stromeček. Dokonce i moji spolucestovatelé pochybovači mi dali za pravdu. Máme stromek, můžeme chystat večeři-brambory, restované halloumi a grilovanou zeleninu. Nesmí chybět místní kyperské červené víno. Holky vaří, Kája si odbývá svých tři sta kliků. Tu se otočím a moje srdce zjihne a zároveň poskočí. Náš jedinečný mandarinkový stromeček zdobí čtyři čajové svíčky. Kája se sice snaží svůj romantický nápad zastřít drsňáckými poznámkami, ale my holky víme, že nám chtěl udělat radost a uvnitř i navenek to oceňujeme. Večeře je chutná a víno skvělé. Máme sváteční náladu, přestože jsme chtěli Vánoce přeskočit. Ono se nemá nic znásilňovat a když to přijde, má se to nechat plynout. A tak jsme na sebe nechali působit kouzlo kyperských Vánoc. Byly i zvyky s talířem-štěstí, vdavky a hojnost peněz. Vzácná shoda. Naty, Kája a já se budeme vdávat a ženit a Regí bude v novém roce sklízet štěstí. Byly i dárky pod mandarinkovníkem vánočním. Losy, které v mém batohu zabraly nejméně drahocenného místa. Milión nikdo nevyhrál, ale Naty měla štěstí na dvacet korun. A tady nešlo o milión, ale o štěstí. I na koledu došlo, ač se tomu odbojová skupina bránila. Zazpívali jsme Jak jsi krásné neviňátko rodičům Natálky přes Whatsapp. S našimi blízkými jsme se díky technice spojili a ujistili se, že je všem fajn. Bylo to pro nás moc důležité. A pak jsme dlouho do noci seděli a povídali a bylo nám tak nějak obyčejně dobře. Když jsem večer usínala na gauči tak malém, kde jsem se nemohla otočit bez rizika, že žuchnu na zem, přelila se přese mě vlna pokoje, vděčnosti a lásky. Na tyto Vánoce rozhodně nezapomenu. Tolik zážitků ve mně koluje, jako bych byla na vánočním kolotoči. Byly v každém směru tak jiné, a přitom naplněné svátečností a srdečností, smíchem a pohodou jako doma. Jsem tak ráda za své rozhodnutí, byť bylo ztřeštěné. Emoce se ve mně mlely jako v kávomlýnku, který mele kafíčko pro regiment. Já vím, pro někoho prkotina, ale pro mě, která se obloukem vyhýbá každé změně, drží se svých jistot, lpí na tradicích a nechce přehodit výhybku na nové koleje, byly kyperské Vánoce obrovské vykročení mimo značené cesty. Je to občerstvující, nabíjející, naději dávající, inspirativní a prožitkově hluboké a silné. Díky Bohu za tuto cestu za poznáním vnějším, ale překvapivě ještě více za poznáním vnitřním. Na Kypru se totiž duše hezky kypří.