Jičínská zušková hrstková

ZUŠ v Jičíně je taková hrstková polívka. Trochu hrachu, trochu krup, trochu čočky, pár otrub. To vše zjemněno jíškou usměvavých kolegyň a okořeněno svérázným humorem kolegů. Pravda, občas se nám do polévky nedopatřením přimíchá nějaká ta muchomůrka-mrchomůrka, hřib hořčák či satan, ale obratná vařečka ředitelka ji orlím zrakem rychle rozpozná a jedovatka z hrnce letí jako kulový nebo namydlený blesk. To tak, abychom u oběda koukali do prázdných talířů. Člověk, aby měl oči na stopkách, vzadu a nejlépe všude. Občas se vařečka nechá strhnout svou kulinářskou fantazií a zamíchá s polévkou tak, že čočce, hrachu i kroupám se z toho točí hlava a mají mžitky před očima. Někdo má dokonce co dělat, aby nevypadl z hrnce. Prostě fičák. Naštěstí už vařečku znají a ví, že po rychlém kolotoči, nějakém tom tobogánu a skluzavce přijde pomalé hladivé míchání s přidanou hodnotou, což je úsměv, pochvala či laskavé slovo. Když se vaří delikatesní polévka, sem tam se holt něco připálí, zdrcne nebo přesolí. Důležitá je vůle udělat něco dobrého, snaha a vstřícnost ke všem, co se s námi vaří v hrnci a láska ke strávníkům. Je důležitá cesta i cíl. Když se hospodyňka s polévkou mazlí, má ji uvařenou za hodinku. Ale poctivá jičínská hrstková, ta se vaří dobrých dvacet let a pořád je co vylepšovat. Ingredience se totiž každý rok krapet mění a nová surovina přinese jinou chuť. Někdy to polévku zjemní, jindy přiostří. Někdy je přidaný kousek natolik osobité chuti, že se člověk při prvním soustu až zalekne a má pocit, že tohle do polívky nepatří. Později ve specifické chuti najde zalíbení a musí uznat, že odvážný experiment pokrm vylepšil a posunul na gurmánském žebříčku zase o něco výš. To máte stejné jako s vínem. Na první doušek se kvalita nepozná. Naše babičky říkávaly, že polívka je grunt a kdo ji nejí, je špunt. Naše babičky měly moudré hlavičky a my víme, že dobrá polévka by na jídelníčku našich dětí rozhodně neměla chybět. Toho se drží i jičínská zušková hrstková. Je tu hlavně pro děti, protože chce, aby děti měly dobrý základ. Co do dětí vložíme, to se nám vrátí. A my chceme děti s fantazií, s chutí tvořit, s nadšením ze společného sdílení, děti, které nemají klapky na očích a uších. Kdo jí jičínskou hrstkovou nemá oči přilepené na mobilu či monitoru počítače, jednoduše proto, že má plné ruce muziky. Dobrou chuť a nezapomenutelný gastronomický zážitek! Málem bych zapomněla, bude-li vám chutnat, můžete si přijít pro nášup.

Pod čarou: Když jsem se paní ředitelky ptala, čím by chtěla být, zda vařečkou, či měchačkou, řekla bez rozmýšlení ,,vařečkou, protože je tvrdší". Podotýkám, že neměla potuchy o tom, co se na ni ,,peče" :-)

Věnováno mým milým kolegyním a kolegům ze ZUŠ Jičín. Všem těm báječným kroupám, hrachu a čočce a té, která tím vším s láskou míchá :-)