Hon na prošívané bundy

V obchodních domech a supermarketech ťukají Vánoce na dveře už od října. Nejspíš se nemohou dočkat. Přijde mi to trestuhodné. Ježíšek by se určitě bránil, nenarodil se jen tak pro legraci. Nechtěl, aby jeho příchod evokoval nákupní horečku, davové šílenství a obžerství. Jeho příchod i odchod měl člověka přimět k zamyšlení nad skutečnými hodnotami, nad smyslem svého krátkého bytí tady na zemi, měl ho nasměrovat od hmoty k duchu. Ale to bychom nebyli my lidé, abychom si to špatně nevyložili. Jako už mnohokrát v historii jsme sáhli po klíči ke špatným dveřím...Šla jsem si do jednoho nejmenovaného marketu ( začíná i končí na L :-) ) pro chléb a kozí sýr. Mají ho tam dobrý. Přišla jsem právě ve chvíli, kdy doprostřed obchodu navezli několik obrkrabic s prošívanými bundami za 399 Kč. Bundy všech velikostí, na Palečky i na Otesánky, třech barev-černé, hnědé a vínové. Že bych prošla strojem času? Blesklo mi hlavou. Některé vzpomínky si uchováte jako živé, ta, jak jsme se prali o banány a mandarinky, k těmto patří. Lidé tu měli hlavy zabořené v krabicích a téměř každý nakupující měl v košíku jednu až dvě prošívané bundy. Stála jsem tam tiše a jen pozorovala cvrkot, a že byl pěkně hlasitý. Najednou nečekaná gradace. Mladá žena začala rozčíleně pobíhat od krabice ke krabici, vyhazovala bundy a všem cosi sdělovala. Aha, řekla jsem si, nejspíš se jí ztratilo v tom mumraji dítě. Její výraz tomu odpovídal. Ale proč ho hledá v krabici? Pravda, napadlo mě, mohlo tam přepadnout. Žena nehledala dítě, jen jí někdo před nosem vyfoukl vybranou bundu, kterou chtěla přidat k těm dvěma osamělým v košíku. Vzpomněla jsem si na: ,,Okradli stařenku". Byla to vypjatá dramatická situace. Dala jsem pomalu své tělo z klidové polohy do pohybu. Přepadl mě pocit, že také potřebuji prošívanou bundu z L...u. Na barvě nezáleží. Rozhlížela jsem se, jakou bych si zkusila. Vytřeštila jsem oči, jaká myšlenka mi vlezla do hlavy? Zachraň se, kdo můžeš. Popadla jsem košík s kozím sýrem na dně a běžela napříč prošívanými bundami. Představa, že druhý den, maximálně hned po vánocích, vyjdou všichni v uniformě prošívaných bund, byla stejně děsivá jako hororová panenka Čaky. Doma jsem za sebou pečlivě zamkla dveře, snad aby mě nějaká zatoulaná bunda nedohnala. Teprve pak jsem zjistila, že nemám chleba. V tom úprku jsem na něj zapomněla. Nevadí. Budu mít francouzský večer. Delikatesní kozí sýr bez chleba, za to s olivami a sklenkou bílého. Usedám ke klavíru a zpívám Ježíšku, panáčku...Že je ještě brzy? Ba ne, trénovat je třeba, pod stromečkem to musí být bez chyb. Aby měl Ježíšek nějakou tu radost. Píši vám svůj děsivý zážitek s předstihem. Není pochyb, na vánoce opravdu musíme myslet už v říjnu. To abychom se dostatečně ochránili před nástrahami obchodních center. Věřte mi, jsou fikaní, záludní, všemi mastmi mazaní. Oni totiž vědí, jak na lidi :-)