Dar tichého setkání

Dar tichého setkání

Myslím, že zraju. To pobrkané semínko, které padlo do hlíny a chtělo ohromit svět svými výkony, se jako křehká rostlinka mnohokrát zlomila, mnohokrát uschla, mnohokrát divoce vykvetla z posledních sil, aby v čase své zralosti vydala plod a s ním poselství, ke kterému po letech dorostla. Advent je čas, kdy dostane rozčeřená hladina v nás příležitost zastavit roztočený vodní vír. Bujný rej a cvrkot na chvíli ustane a přejde do nehybnosti. Když šanci nepromarníme, zvolníme, zpomalíme a dokážeme zastavit, pak v odrazu hladiny uvidíme toho, s kým bychom měli v čase adventního putování trávit nejvíc času, ke komu bychom se měli přiblížit, komu bychom se měli podívat do očí, protože oči jsou okna do duše. A právě o duši o adventu jde.

Každým rokem se na advent připravuji svědomitěji a zodpovědněji. Snažím se, aby mé kroky byly vědomé, aby mi klid a ticho byly nejbližšími společníky. Vykopávám staré koleje a na petlici zamykám brány zajetých vyšlapaných cest. Já musím jinak, protože jinak, než jinak už to nejde. Setkání se sebou je jedno z nepotřebnějších v této roztěkané době a mně se zdá, že mnohdy děláme všechno pro to, abychom se minuli, abychom se nepotkali, abychom k sobě nemuseli být pravdiví a otevření. Možná máme strach z toho, co by nám duše řekla. Možná se bojíme poznání, že duše touží po něčem jiném, než my činíme. Co pak s tím? Kolik z nás je ochotno nebo připraveno udělat mnohdy i zásadní změnu? Je-li však byť jen klíčící či v koutku se krčící odvaha, pak je dobré podívat se na zrcadlící se hladinu. Jen se neptáme: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ Ale: „Zrcadlo, zrcadlo, co mohu udělat pro klid a spokojenost své duše?“ Jemný hlas tenký jako vlas uslyší jen připravené uši. Uši, které chtějí slyšet. A vy najednou víte, co je pro vás dobré, čeho je třeba, abyste pod vánoční stromeček nepadli jako po flámu, ač střízliví. Moje uši slyší už pár let: „Vyskoč z předvánoční centrifugy, nepošlap svátečnost chvíle, ponoř se do hloubky ticha a čekej, co v něm uslyšíš.“ A tak si každým rokem mnohem intenzivněji uvědomuji, že čím víc toho kolem sebe nashromáždím, tím méně místa zbyde uvnitř. A já potřebuji prostor pro pohodu, klid, pokoj, spokojenost, radost, usebrání, milost a lásku. A tak žezlo, které tolik let třímal stres, tlak, shon, nepohoda a touha vyhrát vánoční dostihy převzal zdravý rozum a moudré srdce začalo kralovat královně Regině. S těmi, kteří stejně jako já, učinili rozhodnutí prožít advent se svátečně nazdobeným srdcem, si hezky ladím a těm, kteří ještě drandí po sprintérských cestách předvánočního běsnění držím palce, aby třesk změny přišel co nejdříve. Pro každého tu je, bez výjimky, jen načasování má každý jiné.

Kéž laskavost k sobě a druhým provází naše kroky adventem. Kéž je v rodinách pod vánočním stromečkem více porozumění a dobré energie než roztrhaných balících papírů. Kéž si uvědomíme, že méně je více. Kéž se nám daří sytit své smysly dobrem a láskou. Kéž umíme dopřát sluchu a dekódovat poslání té, kterou nemůžeme vidět, ale která je nám nejblíž. Naší duši.