Burizonek a Burizonka

Burizonek a Burizonka jsou postavičky z Vysoké Lhoty putující celý den a pravděpodobně i celou noc od lavičky k lavičce, nepřítomně přitom hledíc před sebe a popíjejíc pivo. Bezdomovci jsou vlastně velmi bohatí. Nemají omezený prostor čtyř stěn, jejich domovem je celá Vysoká Lhota. Je to kontrast, když pozoruji bílé vodnaté obličeje svých spolupracovníků na úřadě, jejich nervozitu a napětí, které vysílají do všech stran. Stále někam spěchají, něco dohánějí, něco nestíhají a nejčastější věta je: „Ten stres mě jednou zabije.“ A pak vidím bezdomovce, lidi z ulice, lidi z dlažby a jejich klid, odevzdanost osudu a jedinou starost, jestli jim dnes nějaká dobrá duše dá na pivo. Napadla mě hříšná myšlenka. Já vím, hříšně myšlenky by se měly plašit, ale tahle byla neodbytná jako bytná, které jste nezaplatili nájem na další měsíc. Která cesta je správná, která cesta je lepší? Ano, odpověď je jasná. Pro každého ta jeho. S tím nelze než souhlasit, ale přece jen. Komu je vlastně líp? Tomu, kdo se nechá unášet proudem nebo tomu, kdo s proudem každý den bojuje. Přiznám se, že v tomto soudu nechci být arbiter.

Burizonek s Burizonkou mě pozdravili nepřítomným „Dobrý den“ z lavičky před kulturním domem. O půl hodiny později mě pozdravili z lavičky na náměstí a přidali úsměv. A já? Na oplátku jsem jim přidala na pivo. Dnešek je zachráněn. Pro Burizonka a Burizonku bude zalitý sluncem a krušovickou desítkou.