Jak jsem se nestala úřednicí

Milí přátelé, kamarádi, držeči palců, podporovatelé, popošťuchovači, fanditelé,

myslíte, že se dá knižně vydat vlastní terapie? Já se o to pokusila a ono to vyšlo. Člověk je sám sobě nejlepším léčitelem. Stačí jen pozorně naslouchat a objevit tu pravou medicínu pro svou duši. Terapie kresbou, terapie psaním. Dva rytíři, kteří mi stáli po boku v období „u dna“. A tak je na světě knížka portrétů „Jak jsem se nestala úřednicí“. Fejetony kořeněné sarkasmem, ironií, humorem a nadhledem, tedy vším, čeho se mi v prožívané realitě nedostávalo. A kresba, která příběhy doprovází? U té není žádný plán, žádná představa. Je tu jen intuice, která mi vedla ruku. Vnější svět přestal existovat, byly pouze barvy, tvary, klid a harmonie. A právě v tuto chvíli se nastartoval léčivý proces. Je to zaručený recept. Věřte mi, mám vyzkoušeno.

Jsem žačkou Žáčka, nečekejte tedy tlustý román, ale knížku do kapsy, kde se nechodí kolem horké kaše, ale trefuje se do černého.

Myslím, že nejlépe mou knihu představí Jiří Žáček a Miroslav Kučaba, moji blízcí přátelé literáti, kteří dobrou literu rádi. Oba se při čtení bavili, věřím, že se budete bavit také.

Za nezměrnou trpělivost a pomoc při přípravě k vydání děkuji mému Petrovi, je to už naše čtvrté literární dítko a máme z něj velkou radost.

Pokud jste úředníci a chtěli byste mít mou knížku ve své knihovně, napište si o ni. Vydala jsem ji vlastním nákladem 100 kusů a k mání je pouze u mě. A pokud nejste úředníci a přesto byste ji chtěli mít, napište mi také, nejlépe do sz, ráda vám knížku pošlu. 

Hlavička od Žáčka (Jiřího)

Než být úřednicí ve Vysoké Lhotě, radši žij a hraj a zpívej o životě, radši maluj a piš básně v každé roční době a buď věrná životu a sobě. Takovou tě mají rádi tvoji kamarádi, mezi něž se počítá i Jiří Žáček.

Zrcadlení

Lidé se většinou definují tím, co jsou, jací jsou, co chtějí, kam patří. Regina se v této knize naopak definuje tím, čím být nemůže, nechce, nebude. Sama na sebe se dívá s pobaveným úsměvem, pochechtává se nad pokusem, který se ukázal být omylem. Jak jinak, když její parketa není ve vyplňování formulářů, třídění dokladů, podávání hlášení, nýbrž v činorodosti výtvarné, hudební, literární. Její povaha není úřednicky suchopárná, nýbrž barevná, kreativní, svobodná jako její intuitivní kresby. Slepá ulička je tvořena charakteristikami lidiček, které na cestě sebepoznání potkala – jsou to důkladné, precizní portréty: lichotivé, méně lichotivé, nelichotivé. Každému, co si zaslouží. Regina je skvělá dušezpytná pozorovatelka a zábavná s(e)pisovatelka. Pozor! Má nás všechny prokouknuté! Miroslav Kučaba