Intuitivní kresba

       Intuitivní kresbě se věnuji od roku 2013. Myšlenka vzít si čtvrtku a pastelky a kreslit ke mně přišla 28. září, na sv. Václava. Cesta od prvního tahu pastelkou po ten poslední je velkým dobrodružstvím. Není tu žádný plán, žádná představa. Je tu jen intuice, která mou ruku vede a obrázek, který nakonec vznikne, je pro mne překvapením. Nejraději kreslím v tichu, nebo při muzice Zuzany Lapčíkové. Vnější svět přestává existovat, jsou jen barvy, tvary, klid a harmonie.
     Svět vnímáme pěti smysly v jeho plnosti a kráse. Přijdeme-li o jeden ze smyslů, je to citelná ztráta, se kterou se těžko vyrovnáváme. Velký díl mozaiky najednou zmizí. Ale umíme si představit, že bychom měli schopnosti navíc? Naše intuice by byla tak silná, že by nás vedla životními cestami jako nejlepší kompas. Uměli bychom volně plynout časoprostorem a pochopili příčiny našich současných radostí a bolestí, úspěchů a životních kotrmelců. Neviděli bychom svět jen klíčovou dírkou, ale otevřel by se před námi ve své celistvosti a souvislostech.

Intuitivní kresba je malým nesmělým krůčkem za hranici našeho smyslového vnímání světa. Nahlédnutí do neznáma, které nám přináší skrytá poselství. 

       Na začátku je bílá čtvrtka a první nesmělý tah pastelkou. Pak se ruka rozběhne po papíře nezávisle na myšlence, představě, plánu. Někdy jsou tahy jemné, soustředěné, pečlivé, jindy je to smršť, kdy se během pár minut bílý prostor zaplní intenzivními barvami. Cosi ve mně, nebo možná spíš, mimo mě, si řekne, kterou barevnou kombinaci zvolit nebo zda nechat barvu jedinou. Pocity při kresbě jsou různé. Od kolíbavě meditativních, kdy se myšlenková hladina stane klidným zrcadlem, přes dobrodružnou cestu, kdy prožívám vnitřní rozechvění, napětí, vzrušení, ke stavu mysli a srdce, kdy nic neočekávám a jsem jen pozorovatelem toho, co vzniká bez mého přičinění. Jsem přijímačem, který zachytil signál a dal mu tvar a barvu. Jedno je společné. Vždycky jsem překvapená, co se v obrázku narodí. Kresby citlivě zachytí stav duše, mysli, těla. Jsou odrazem naladění v přítomném okamžiku. Dají se v nich číst příběhy vnitřního i vnějšího světa. Jsou v nich ukryty a zakódovány otisky prožitků, emocí, setkání, událostí, všeho, co se nás hlouběji dotýká. Obrázky reagují na to, co se kolem nás i v nás děje a zároveň jsou jakousi duševní a možná i duchovní "čističkou", která vyplavuje, uvolňuje, léčí. V symbolech nám zrcadlí naši cestu.

       Při kresbě je úžasné, že každý tah pastelkou je správný. I ten, který nás prvoplánově rozladí, se nakonec ukáže jako dobrý a někdy dá dokonce obrázku další rozměr.Tady vidím velmi jasnou paralelu se životem. Přicházejí k nám zkoušky, události, věci, kterým se bráníme, které odmítáme, ale když je do svého života pustíme a projdeme jimi, zpětně vidíme, že byly prospěšné, že daly naší životní pouti správný směr. A tak si říkám, jak by bylo krásné, přijímat všechno v reálném žití s pochopením a přesvědčením, že je to pro nás dobré, tak jako s důvěrou přijímám každý tah po bílé čtvrtce. Pastelka je velký učitel, moudrý rádce, laskavý důvěrník, dobrý psycholog a naslouchavý zpovědník. Pastelka je přítel.